Pravé štěstí - Nešika (7.kapitola)
Procházela jsem se po krásné písečné pláž s vysokou skleničkou v ruce, brčkem v puse a usrkávala jsem nějaký barevný koktejl, který mi před chvilkou namíchal poměrně sympatický kluk s úsměvem od ucha k uchu, jehož jméno jsem si nebyla schopná zapamatovat i přesto, že to bylo sotva pár minut, co se mi představoval. Nijak jsem o něj neprojevovala zájem.
Zabraná do myšlenek, co mě asi čeká na mé nové škole, jsem si ani nevšimla toho, že proti mně jde nějaký kluk. Při své nešikovnosti jsem do něj narazila a polovinu obsahu skleničky jsem vylila na jeho vypracované tělo.
„Jaj, omlouvám se. Jsem strašná nešika, promiň,“řekla jsem automaticky jako už tolikrát, ale následně mi došlo, že mi nejspíš nerozumí a tak jsem zvedla hlavu a dodala: „Eee. Sorry.“ Víc jsem ze sebe nevypravila a jen zírala na jeho tvář.
Ten kluk se na mě celou dobu díval s podivně zkoumavým výrazem na tváři a až po chvíli se usmál. Měl jasné zelenomodré oči, krátké naježené vlasy a zvláštní až hypnotický pokřivený úsměv, který mi znemožňoval od jeho tváře odtrhnout oči.
Asi po jedné minutě tupého zírání s přiotevřenou pusou jsem se vzpamatovala , odtrhla jsem od něj oči, rozhlédla jsem se po okolí a už jsem hledala směr, kterým se spakuju a pokusím se na ten trapný okamžik zapomenout, když v tom po dlouhém mlčení promluvil.
„Nic se nestalo,“řekl a opět se usmál.
Ihned jsem vykulila obě oči a začala jsem koktat:„Ty-ty mi rozumíš?“
„Ano.“
No sakra. Trapnější už to snad být nemůže. Jenom mě se podaří narazit na dovolené na Čecha, kterých tu opravdu moc není, a k tomu všemu ho musím ještě polejt pitím. Chjo. Experti jako já se nezapřou. Zasténala jsem v duchu a začala se zase omlouvat, přičemž jsem si připadala jako ten největší idiot.
„Prosím,“ řekl jemným hlasem a já se zasekla uprostřed omluvných frází. Podíval se mi do očí a dodal: „Už se neomlouvej. Řekl jsem, že se nic nestalo.“
„Dobře,“ odpověděla jsem hypnotizovaná jeho pohledem a z ničeho nic jsem ještě vyhrkla: „ale kdybych mohla svou nešikovnost nějakým způsobem odčinit, třeba vyprat ti mnou zašpiněný ručník nebo něco podobnýho, tak stačí říct.“
Na chvilku zvážněl, chytil se za bradu a začal přemýšlet. „No, rád bych si s někým čeky popovídal, tak co kdybychom spolu navečer zašli na zmrzlinu?“
„Jak chceš.“
„Tak co třeba v 5, tady?“
„To bych mohla najít,“dodala jsem s lehkým úsměvem.
„Takže dohodnuto, měj se a buď opatrnější.“ Zakončil rozhovor, s úsměvem se podíval na skleničku, potom na mě a zase se rozešel původním směrem.
---------
Seděla jsem na terase naší malé chatky nebo domečku, nebo jak to tady nazývají, oči zavřené a vyhřívala jsem se na lehátku. Cítila jsem, jak se mi pod paprsky slunce uvolňují všechny svaly v těle, jak mi skrz kůži proniká do těla vitamín D a tak jsem začala pomalu se sluchátky v uších relaxovat. Už je to dlouho, co jsem se takhle uvolnila.
Bylo to už přes dvě hodiny, co jsem koktejlem poznamenala toho neznámého Čecha a rozhodně jsem ho nemohla dostat z hlavy. Pořád jsem měla před sebou ten jeho hypnotizující úsměv, jeho jasné oči a ten tajemný výraz. Byla jsem jím doslova okouzlena.
No tak už toho nech. Culíš se tu jak idiot nad někým koho sotva znáš! Okřiklo mě moje rozumnější já a zavrtělo hlavou. Já vím, odeslala jsem zpětnou odpověď ve formě myšlenky a snažila jsem rozptýlit něčím jiným. Ale čím? V poslední době jsem nic překotného nezažila, a tak jsem začala vzpomínat na Monču.
Co asi zrovna teď dělá? Napadlo mě a začala jsem své fantazii dávat naprostou volnost. Začaly se mi hlavou honit různé představy o životě po smrti a já se začínala ztrácet v tom, kde jedna začíná a kde druhá končí. Nakonec jsem usnula.
---------
„Lucko. No tak Lucko,“ slyšela jsem zavolat mé jméno známý hlas. „Pojď na jídlo.“
Vyletěla jsem do sedu a začala se kolem sebe rozhlížet. Seděla jsem pod slunečníkem a viděla, jak z domečku na mě kouká mamka a čeká, až se k nim konečně připojím.
„Jo už jdu,“ zabrblala jsem, vytáhla si z uší sluchátka a nasoukala jsem své nohy do světle modrých žabek.
„Usnula jsi tak, aby ses nespálila, dala jsem nad tebe slunečník,“ usmála se mamka a pustila se do jídla.
„Wau, děkuju,“ řekla jsem a snažila jsem si vybavit, co se předtím dělo. A pak mi to došlo. „Mami, kolik je hodin?“vyhrkla jsem najednou.
„No, asi deset minut po čtvrtej. Proč se ptáš?“
„Cože? Tolik?“ Zděsila jsem se a začala jsem do sebe házet nějaké pestře vypadající jídlo bohaté na zeleninu tedy nejspíš i na vitamíny.
„Proboha, kam tak spěcháš? A neudav se!“ zeptala se mě se starostlivostí v hlase.
„Aaale, jednomu klukovi jsem slíbila, že s ním půjdu na zmrzlinu, protože jsem ho dopoledne polila koktejlem, když jsem nedávala pozor na cestu.“
„To seš celá ty,“ usmála se, ale nepřestala se strachovat. „A to jdeš jako s nějakým cizincem?“
„Mami, mluví česky, takže se o mě zas tolik neboj a nikam do soukromí s ním chodit nebudu, buď bez starstí.“ Snažila jsem se během polykání poslední soust mamku uklidnit.
„No dobře, ale buď opatrná.“
„Jasan.“ Řekla jsem, odnesla talíř do dřezu a vydala jsem se po schodech do svého pokoje.
„A vem si sebou pepřák. Jen pro jistotu.“ Zakřičela na mě od stolu ještě mamka.
„No to určitě.“ Zabrblala jsem si pod vousy a protočila jsem panenky.
Hned, co jsem vylezla do patra, tak jsem vlezla do skříně a na postel si připravila bílý top a modré krátké kraťasy, které jsem si chtěla vzít na sebe. Pak jsem se vydala do koupelny, kde jsem se chtěla ještě předtím, než vyrazím trochu zchladit a osprchovat.
Když už jsem byla oblečená, měla jsem učesané vlasy a na nose černé sluneční brýle, tak jsem vyrazila na smluvené místo se skrývajícím pocitem očekávání.
Komentáře
Přehled komentářů
Olalá. :D Tady se nám začíná něco dít. Četla jsem to s úsměvem na tváři, takovým tím culivým, co používají převážně zamilovaní idioti. Musím říct, že z toho cítím velké zlepšení ohledně těch spisovných výrazů a "slušňácké" formy. Ještě to možná není úplně ono, ale když budeš pokračovat (a já doufám, že teď už to půjde bez dlouhých přestávek :) ) tak ironie, nadsázka, přirozená forma řeči atd přijde sama. Těšííím se na rande s cizincem. Hehe. >:-)
Re: ...
(Michaela, 19. 2. 2012 13:52)Děkuju za komentář.. :) Mno uvidíme, jak to nakonec dopadne :)
...
(Val, 19. 2. 2012 13:50)